Co to vlastně znamená být "NORMÁLNÍ" ?

Ahojky!

Dnes vám přináším spíše "povídací" článek, aby to tady nebylo pořád jen o jídle. Velká část z vás již pozná tento text z instagramu, takže to je spíš pro ty, kteří instagram nemají nebo zrovna fotku s tímto postem nečetli :) Navíc je to o malilinko delší verze :) Tak doufám, že se vám bude článek líbit :)

Když k nám během vánočních prázdnin přijeli teta a strejda z Prahy, mamka si samozřejmě nemohla odpustit a jako každému i jim musela povyprávět vše o mém zápalu do cvičení, jak pořád chodím do posilovny, zmínila se také o IIFYM a tak...No a taky že nikdy nemůžu být normální. Prvně anorexie, pak tohle...Čekala jsem, jak naše návštěva zareaguje a trochu mě to překvapilo. Strejda totiž řekl: "A co to vlastně znamená, 'být normální' ?". Tak jsme se tam o tom bavili a oni místo toho, aby mě kritizovali, tak se mě ptali, jak ti tvořím tréninky a co to vlastně to IIFYM je a tak. Každopádně se vrátíme k tomu "být normální".

Zaprvé: Je to hrozně individuální věc.
Pro každého je normální něco jiného. Pro lidi, kteří necvičí, je nenormální člověk, který cvičí. Pro někoho je normální nosit si krabičky s jídlem, pro někoho to normální není. Pro někoho je normální vstávat brzy ráno a jít cvičit, pro někoho ne. Pro někoho je normální počítat si makra, pro někoho ne. A mohla bych pokračovat donekonečna. Já třeba beru to, co dělám, jako naprosto normální věci.

Snažit se definovat normálnost je podobné jako snažit se definovat krásu. Nejde to. Každý bere jako krásné něco jiného.





Normální je všechno a taky v podstatě nic. Každý si říkáme SVOU pravdu - to, co je normální pro nás. 

Zadruhé: Jsem v podstatě nikdy normální nebyla, jak říká mamka
Teda z pohledu ostatních.
Prošla jsem si šikanou.
Byla jsem závislá na počítačové hře, ale v době, kdy to trvalo, pro mě bylo to hraní naprosto normální. Když se na to ale podívám zpětně, tak to normální nebylo.
Taky jsem si prošla anorexií. Během ní pro mě bylo normální jíst málo, mít výčitky po každém jídle, bát se jídla, ale neustále na něj myslet, a chtít vycvičit vše, z čeho jsem měla výčitky. Teď už by to pro mě normální nebylo.

 Aktuálně se už dva roky věnuji tomu správnému zdravému životnímu stylu (=bez anorexie). Rok a půl navštěvuji posilovnu, do které jsem se vážně zamilovala. Nic mě v životě ještě nenaplňovalo tak jako posilování.
Co je pro mě normální ?

• Pro mě je naprosto normální jíst zdravě
• Po příchodu ze školy se sebrat a jít do fitka
• Nosit si vlastní obědy
• Nekupovat si jídlo v bufetu či někde ve městě - raději si donesu vlastní, což souvisí i s předchozím bodem
• Jíst podle IIFYM
• Jít brzy vstát a vcelku brzy vstávat
• Vstát o víkendu brzy a jít do fitka
• Vařit (což pro dnešní mládež taky není zrovna normální)
• Místo věcí, které si kupují děcka v mém věku, si kupovat fitness výživu a oblečení (což mi vždy udělá největší radost

Ale pro některé v mém okolí to prostě normální není. Hlavně tedy pro mé vrstevníky.
Já jsem ale nikdy nešla s davem. Jak už jsem psala - jednou jsem byla hodně odloučená od společnosti kvůli počítačové hře, pak kvůli anorexii a teď jsem pro ostatní nenormální proto, že chodím do posilovny.....
A víte co ?
Je mi to úplně jedno. Dělám to, co mě baví a mám kolem sebe i lidi, pro které to normální je, takže asi úplně nenormální nejsem :) Ostatní prostě neřeším, jejich názor není můj problém ani moje starost.

Jistě, jako normální lze možná brát to, co převládá. Nebo to, na čem se shodne větší skupina lidí. Ale v obou případech by šlo prostě se trochu porozhlédnout a zjístit, že vážně není tak jednoduché říci, co je normální. Já ve svém okolí znám jen pár fitnessáků, a to počítám hlavně ty ze svého fitka...ale když se pak podívám na internet, tak podle toho je fitness všude plno. Takže říci, že to není normální, se zkrátka vůbec nedá, stejně jako u ostatních věcí...

 

Jaký názor na to máte vy ? Pište, zajímá mě to! :)

PS: Dneškem mi začínají prázdniny, takže blog snad trochu ožije :)

Tak se mějte a těším se u dalšího článku!

 Vaše L* 

INSTAGRAM / FACEBOOK