úterý 3. března 2015

Jak jsem se změnila po přechodu na zdravý životní styl

Zdravím!
Mám pro Vás článek o tom, jak jsem se změnila, když jsem propadla zdravému životnímu stylu.
Teď však beru ten životní styl, který jsem začala PO ANOREXII, ne ten, díky kterému jsem se dostala do anorexie. Ale taky vás seznámím s tím, jak jsem to měla i s tím špatně zvoleným "zdravým" životním stylem.
Nevím, jak to začalo, ale někdy cca v listopadu 2011 jsem se rozhodla žít zdravě. A začala cvičit. Postupně jsem vyřazovala některé potraviny a naopak vyhlédavala zdravé. O tom však jindy, nyní se soustředíme hlavně na cvičení. Ze začátku mě možná bavila, ale čím více se má váha snižovala, tím méně jsem měla energie a tím hůř se pak cvičilo, až to pro mě začalo být spíše utrpení. Na začátku léčby jsem necvičila, ani mě to nijak nelákalo. Pak jsem asi 2 měsíce cvičila, ale pak mě to přešlo. Zlom nastal v lednu 2014, kdy jsem objevila fitness blogy a arašídové máslo.
Tehdy jsem začala cvičit podle videí na youtube (XHIT).
Začala vařit zdravě (opravdová zdravá jídla, ne to, co jsem jedla v anorexii).
Začala jsem jíst více.
Začala jsem zkoušet stále nové recepty - začala jsem vařit (už bylo načase, v 15 letech). Měla jsem více energie. Cvičení mě začalo bavit a naplňovat, zdravá jídla mi OPRAVDU začala chutnat.
Začala jsem vyhledávat zdravé potraviny, zkoušela stále nové a nové věci.
Postava se začala měnit k lepšímu. A já byla celkově šťastnější.
Okolí mělo (a někteří stále mají) jiný názor. Ve škole spolužáci nechápali mé svačiny v podobě celozrnného pečiva. Nebo bílého jogurtu. Nechápali, co si to objednávám za obědy - různé saláty (zeleninové s masem a pečivem/ těstovinové saláty/ ryby). Já se rozhodla žít zdravě, oni však měli jiný názor - že držím dietu. Mě to však nijak nezajímalo, je to můj život a oni mi do toho nemají co kecat.
Začala jsem běhat.
V roce 2014, 28. června jsem šla poprvé do fitka (pamatuji si to, protože jsem den poté dostala vysvědčení v 9. třídě). Zpočátku jsem se bála, že na mě budou lidi koukat (teda hlavně chlapi). To mě časem přešlo a nyní je mi jedno, když na mě někdo kouká. Taky jsem se začala o cvičení samotné více zajímat - koneckonců, jít do fitka a nevědět, co mám dělat ? WTF ? Teď už ne !
A jak jsem zmínila, začala jsem jíst více. Uvědomila jsem si, že když cvičím, musím přidat na jídle. Zjístila jsem, že víc jídla mi také pomáhá zvedat vyšší váhy. A vyšší váhy mi umožňují jíst více jídla :D Takže své porce pomalu ale jistě zvětšuji. Uvědomila jsem si, že je velice důležité poslouchat své tělo !
Díky fitku jsem si také uvědomila, že váha je jen číslo.
Z časopisů pro teenagery jsem přešla na Fitness časopisy - Muscle & Fitness 


A kromě časopisů jsem si také začala půjčovat knihy o stravě a cvičení, protože mě oba tyto obory začaly velice zajímat.

 
A tak je to dodnes.


ZÁVISLOST NA ZDRAVÉM JÍDLE A CVIČENÍ ?
Možná.
Spousta lidí v mém okolí si myslí, že nezdravá jídla nejím, protože to prostě není zdravé a prý že chci zhubnout. Vidí mi snad někdo do hlavy ? Ne ! Tak ať sakra přestanout říkat věci, o kterých nic neví. No.. ikdyž to vysvětlím, stejně většina nevěří. Prostě nevěří, že mi to třeba přestalo chutnat. Že mi chutná více zdravé jídlo (a že vážně chutná! Taková ovesná kaše, kuskus, bulgur, tvaroh, arašídové máslo !) a mám ho radši než nezdravé. Zkoušela jsem si koupit Nugetu. I JoJo bonbóny. Dopadlo to však tak, že jsem zjístila, že je to pro mě moc sladké. Čokoláda však zůstala, bez té ani ránu. Ale to je asi tak vše, co zůstalo.
Jak jsem psala, cvíčení mě začalo bavit a naplňovat. Začala jsem se na něj těšit. Ten pocit po cvičení je k nezaplacení. Stejně jako radost, když uděláte nějaký pokrok (to je pak potřeba se odměnit - nákup ve zdravé výživě, nové leginy a tak...).
Zajímalo by mě, co je na tom tedy špatného. Já zkrátka nejsem ten typ, který paří do noci, snídá oběd atd.
Určitě je to lepší než závislost na cigaretách a drogách, ne ?

NÁZOR OKOLÍ
Je to průběžně popsané v článku - spolužáci měli názor, že držím dietu (vzhledem k celozrnnému pečivu ke svačině a různým salátům a rybám k obědu). Moje okolí (zejména rodina) má stejný názor, protože nejím různé nezdravé potraviny (i ty, které jsem nejedla ani před anorexií...Což jsou zákusky. Ale oni dělají, jako bych je jedla celý život jen ne teď což není pravda, ale ví to asi jen moje mamka...). Nechápou (alespoň někteří), jaká jídla si dávám (když řeknu, co jsem měla na oběd...ty jejich nechápavé výrazy...prý žiju ze vzduchu a vody (viz Střípky z kuchyně :D ). Nechápou mé cvičení. Nechápou, že mě to naplňuje.
A víte co ? Mě je to jedno. Je to můj život. Jdu si za svými sny (jak jsem psala ZDE).


NA ZÁVĚR
Tento článek jsem napsala proto, že už je to téměř 14 měsíců, co žiji tímto stylem. Zatím jsem u ničeho tak dlouho nevydržela. V anorexii jsem cvičila asi 6 měsíců, a to mě to ani nebavilo. Nyní jsem u toho víc než rok a stále mě to baví, naplňuje. A to je dobře, ne ? Nedělám nic, co by mě nebavilo. Nejím nic, co by mi nechutnalo. A tak to má být.
PS: Článek na téma já a fitness v podobě FITNESS TAGU :)
Jaký je Váš názor ? Jak jste se změnili vy ?







6 komentářů:

  1. Tohle byl moc hezký článek :) Jsi skvělá, že jsi zvládla přejít od té nezdravé cestě ke zdravější a víš, kde jsou Tvé limity a co Ti vyhovuje :) Jinak jsi hezky napsala to s těmi cigaretami a alkoholem - v dnešní době je téměř každý na něčem závislý, jde o to, jak moc mu to škodí. Někdo je závislý na čokoládě, někdo na cigaretách...a někdo na zdravém životním stylu - což ale pořád vychází jako ta nejlepší volba :) Držím palce, ať se daří :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji ! Já jsem ráda, že jsem dokázala přejít, byl to ale velký boj...A bohužel ne každý (léčící se z PPP) to dokáže :(
      Přesně ! Každý má nějakou závislost. V okolí sleduji snad všechny...na cigaretách, na alkoholu, na počítačích (a elektronice obecně...)...Ale s tím nikdo problém nemá. Ale s tím, jak žiju, ano...Ale už jsem ty lidi přestala poslouchat (ikdyž mě mrzí, že někteří jsou rodinní příslušníci :-/ ).
      A ještě jednou, moc Ti děkuji ! :)

      Vymazat
  2. Moc ti fandím. Já žiju takhle už asi třetím rokem .. převrátilo mi to život naruby, ale baví mě to. Ráda vymýšlím zdravé recepty, ráda chodím cvičit. Okolí si taky myslí, že když jím zdravě, tak automaticky musím hubnout. Ale je to prostě životní styl .. ten už ti zůstane napořád :-)

    www.cookingwithsusa.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji ! Přesně to si myslí i mé okolí. A ještě než jsem k tomu přišla já, mysleli si to také o mojí mamce, protože taky zdravě jí a cvičí. Nikdo prostě nechápe, že je to životní styl, ne dieta...Mrzí mě, že třeba i má rodina má komentáře ohledně toho, co jím...A pak třeba: "Proč cvičíš, když nejsi tlustá ?"....Nechápou, že to jídlo mi chutná. Nechápou, že cvičení mě baví...Asi je to moc těžké k pochopení, nebo já nevím... Ale už jsem je přestala poslouchat. Nenechám si kazit dny takovými narážkami :)
      A moc děkuji za komentář ! :)

      Vymazat
  3. Drž se :) Myslím, že se každý (kdo se zajímá o zdravý životní styl) potýká s narážkami ostatních..Ale oni vzadu jsou, a vzadu zůstanou :)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásně napsaný článek :) Moji spolužáci nekomentují moje svačiny, spíše moje obědy. Vždy, když vytáhnu krabičku s rýží a masem, nebo rýži s cottagem, tak vidím jejich nechápavé obličeje jako: co to proboha jí? proč nechodí normálně na obědy? Proč si místo takového obědu nekoupí párek v rohlíku. Nejvíce mě to ovšem mrzí u kamarádek. Na instagramu jsem dala krabičku jídla a oni byly za mnou, dívaly se na tu fotku a smály se mi. U cizích lidí je mi to celkem jedno, ale u kamarádek mě to mrzí. A taktéž mě to mrzí u rodiny. Poslední dobou má mamka hrozné narážky na to, že jím hodně a že všechno jídlo kupuje jen mě a že nemá co dát do ledničky, protože je tam moje jídlo.. Ani nevíš, jak hrozně mě to mrzí, že mi toto říká. Já chci být zdravá, jíst pořádně, už své tělo nešidit a prostě toto je pro mě tak... demotivující. Ani nevíš, jaké máš štěstí, že ti toto rodina nedělá! I dnes ráno na mě bratr: co jsi zas v té kuchyni? Jdeš si zase připravit nějaký tvůj zázrak? promin, že jsem se tak rozepsala, ale já to potřebovala dostat ven. Už se prostě bojím před nimi jíst, stydím se za to, že jsou 2 hodiny po obědě a jdu si pro svačinu.. i včera. PO svačině jsem si šla pro arašídové máslo a jablko a cítila se tak trapně... já.. nevím. Hrozně mě mrzí, že takové narážky na mě mají! škoda, že nebydlíš v mém okolí, bylo by super s tebou chodit do fitka! Všechno bys mi ukázala a nesoudila mě za to, že jím větší porce než dřív. Jinak.. neplánuješ někdy na blog dát nějaké tipy na cvičení, a nebo ukázat tvou formu? :)
    Jo a zachvilku se konečně chystám na bagely!!:D tak se těším:3
    Jé, tak tu recenzi jsem asi přehlídla :/ tak se na ni mrknu ted :)
    http://the-biggestfear.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu blogu a za každý komentář, ať už pozitivní či negativní - chybami se člověk učí :)