Jak jsem se změnila po přechodu na zdravý životní styl

Zdravím!

Mám pro Vás článek o tom, jak jsem se změnila, když jsem propadla zdravému životnímu stylu.
Teď však beru ten životní styl, který jsem začala PO ANOREXII, ne ten, díky kterému jsem se dostala do anorexie. Ale taky vás seznámím s tím, jak jsem to měla i s tím špatně zvoleným "zdravým" životním stylem.

Nevím, jak to začalo, ale někdy cca v listopadu 2011 jsem se rozhodla žít zdravě. A začala cvičit. Postupně jsem vyřazovala některé potraviny a naopak vyhlédavala zdravé. O tom však jindy, nyní se soustředíme hlavně na cvičení. Ze začátku mě možná bavila, ale čím více se má váha snižovala, tím méně jsem měla energie a tím hůř se pak cvičilo, až to pro mě začalo být spíše utrpení. Na začátku léčby jsem necvičila, ani mě to nijak nelákalo. Pak jsem asi 2 měsíce cvičila, ale pak mě to přešlo. Zlom nastal v lednu 2014, kdy jsem objevila fitness blogy a arašídové máslo.

Tehdy jsem začala cvičit podle videí na youtube (XHIT).
Začala vařit zdravě (opravdová zdravá jídla, ne to, co jsem jedla v anorexii).
Začala jsem jíst více.
Začala jsem zkoušet stále nové recepty - začala jsem vařit (už bylo načase, v 15 letech). Měla jsem více energie. Cvičení mě začalo bavit a naplňovat, zdravá jídla mi OPRAVDU začala chutnat.
Začala jsem vyhledávat zdravé potraviny, zkoušela stále nové a nové věci.
Postava se začala měnit k lepšímu. A já byla celkově šťastnější.
Okolí mělo (a někteří stále mají) jiný názor. Ve škole spolužáci nechápali mé svačiny v podobě celozrnného pečiva. Nebo bílého jogurtu. Nechápali, co si to objednávám za obědy - různé saláty (zeleninové s masem a pečivem/ těstovinové saláty/ ryby). Já se rozhodla žít zdravě, oni však měli jiný názor - že držím dietu. Mě to však nijak nezajímalo, je to můj život a oni mi do toho nemají co kecat.
Začala jsem běhat.

V roce 2014, 28. června jsem šla poprvé do fitka (pamatuji si to, protože jsem den poté dostala vysvědčení v 9. třídě). Zpočátku jsem se bála, že na mě budou lidi koukat (teda hlavně chlapi). To mě časem přešlo a nyní je mi jedno, když na mě někdo kouká. Taky jsem se začala o cvičení samotné více zajímat - koneckonců, jít do fitka a nevědět, co mám dělat ? WTF ? Teď už ne !
A jak jsem zmínila, začala jsem jíst více. Uvědomila jsem si, že když cvičím, musím přidat na jídle. Zjístila jsem, že víc jídla mi také pomáhá zvedat vyšší váhy. A vyšší váhy mi umožňují jíst více jídla :D Takže své porce pomalu ale jistě zvětšuji. Uvědomila jsem si, že je velice důležité poslouchat své tělo !
Díky fitku jsem si také uvědomila, že váha je jen číslo.
Z časopisů pro teenagery jsem přešla na Fitness časopisy - Muscle & Fitness 

A kromě časopisů jsem si také začala půjčovat knihy o stravě a cvičení, protože mě oba tyto obory začaly velice zajímat.

 
A tak je to dodnes.

ZÁVISLOST NA ZDRAVÉM JÍDLE A CVIČENÍ ?
Možná.
Spousta lidí v mém okolí si myslí, že nezdravá jídla nejím, protože to prostě není zdravé a prý že chci zhubnout. Vidí mi snad někdo do hlavy ? Ne ! Tak ať sakra přestanout říkat věci, o kterých nic neví. No.. ikdyž to vysvětlím, stejně většina nevěří. Prostě nevěří, že mi to třeba přestalo chutnat. Že mi chutná více zdravé jídlo (a že vážně chutná! Taková ovesná kaše, kuskus, bulgur, tvaroh, arašídové máslo !) a mám ho radši než nezdravé. Zkoušela jsem si koupit Nugetu. I JoJo bonbóny. Dopadlo to však tak, že jsem zjístila, že je to pro mě moc sladké. Čokoláda však zůstala, bez té ani ránu. Ale to je asi tak vše, co zůstalo.
Jak jsem psala, cvíčení mě začalo bavit a naplňovat. Začala jsem se na něj těšit. Ten pocit po cvičení je k nezaplacení. Stejně jako radost, když uděláte nějaký pokrok (to je pak potřeba se odměnit - nákup ve zdravé výživě, nové leginy a tak...).
Zajímalo by mě, co je na tom tedy špatného. Já zkrátka nejsem ten typ, který paří do noci, snídá oběd atd.
Určitě je to lepší než závislost na cigaretách a drogách, ne ?

NÁZOR OKOLÍ
Je to průběžně popsané v článku - spolužáci měli názor, že držím dietu (vzhledem k celozrnnému pečivu ke svačině a různým salátům a rybám k obědu). Moje okolí (zejména rodina) má stejný názor, protože nejím různé nezdravé potraviny (i ty, které jsem nejedla ani před anorexií...Což jsou zákusky. Ale oni dělají, jako bych je jedla celý život jen ne teď což není pravda, ale ví to asi jen moje mamka...). Nechápou (alespoň někteří), jaká jídla si dávám (když řeknu, co jsem měla na oběd...ty jejich nechápavé výrazy...prý žiju ze vzduchu a vody (viz Střípky z kuchyně :D ). Nechápou mé cvičení. Nechápou, že mě to naplňuje.
A víte co ? Mě je to jedno. Je to můj život. Jdu si za svými sny (jak jsem psala ZDE).

NA ZÁVĚR
Tento článek jsem napsala proto, že už je to téměř 14 měsíců, co žiji tímto stylem. Zatím jsem u ničeho tak dlouho nevydržela. V anorexii jsem cvičila asi 6 měsíců, a to mě to ani nebavilo. Nyní jsem u toho víc než rok a stále mě to baví, naplňuje. A to je dobře, ne ? Nedělám nic, co by mě nebavilo. Nejím nic, co by mi nechutnalo. A tak to má být.
PS: Článek na téma já a fitness v podobě FITNESS TAGU :)
Jaký je Váš názor ? Jak jste se změnili vy ?